Pašije Klementa V.

Jaroslav Vrchlický

Pašije Klementa V.
Sarà detruso là dove Simon mago è per suo merto. Dante. Parad. XXX
Svatého týdnu smutek v Avignoně sáh’ do srdcí. Pašijím v kathedrále naslouchá Klemens vzpřímen na svém tróně. Jak socha sedí vytesaná v skále ve hrdé, klidné póse světovládce, sám netknut žalem v celé církve žale. Však u místa, kde psáno: Petr zrádce že zapřel Pána – papež v prázdno zíral, však šlehlo bleskem v tvář mu to, byť krátce. Na strašný vzpomněl sen, jej včera týral, zřel Krista, ze soudní jak síně kráčel, a jeho pohled zle mu duši svíral. 176 A ustavičně za ním dál se stáčel řka: „Já jsem nechtěl toho světa vládu, by v prachu dobrý, v nachu zlý se vláčel. A nechtěl kacířských jsem hranic řadu, a nechtěl krev jsem nových mučenníků a nechtěl měšec Jidáše a zradu. Co’s udělal z mé církve?“ – V tom hle, mžiku zněl pašijí hlas: „Aj, kdo se tu hřeje, zda není jedním z Jeho učenníků? A Petr vychází a kohout pěje...“ Tu chmurný papež v celé slávě svojí na trůně svém se jako třtina chvěje. A skrývá v studu tvář svou dlaní dvojí. 177