ROZLOUČENÍ.

ROZLOUČENÍ.
A rozešli jsme se. Já tehdy neměl lítost. Až dnes mě smutek jal, tak nějak tíživý: Byla to zvláštní přec, byla to zvláštní bytost –- Ztratil jsem mnoho v ní? – Oh, kdo to dneska ví? Je žití moře širé, perel málo v něm, a kolik jich, jichž člověk nevyloví....nevyloví... A Náhoda tak vládne životem! Měl v ruce štěstí jsem? Kdo že mi to dnes poví? Dnes sen vše a nic víc... Snad ten mi v mysli změnil skutečnost v illusi? Snad klamu se dnes v ní? A přece zas: snad jsem jí nedocenil – a teď je ztracená....ztracená... Ach, kdož to vše dnes ví....ví... 33