NĚMÝ HROB.

NĚMÝ HROB.
Zajdu, zajdu, nezanechám stop....stop... Němý nad mým tělem bude hrob. Pomník, který by měl všecko znázornit, čím jsem byl, i čím jsem mohl být, nebude nad němým hrobem čnít! Vše, čím kdys tak kvetla duše má – jarní louka plesající květem, letní obloha zářící věnci hvězd: nesmírným tím množstvím bohatá, vnitřní harmonií dojatá – nebude už nikdy více kvést: Všechno příkrov na vždy pochavá....pochová... Jenom zkazka, stručná, falešná, malým územím se bude o mně nést, z neznalosti všech těch stanic, cest, jimiž kdy kráčela duše má, aby jednou mohla Vrchol slézt, dlouhou cestou sice znavená, ale usměvavě, moudře pokojná, že se po dlouhé a trmácivé pouti může k posledu přec v dálku rozhlédnouti, nad svým královstvím vítězná Královna! 96 Zajdu, zajdu, nezanechám stop....stop... A přec vysnil jsem si kdys pro sebe krásný hrob! Tichý moudrostí pod věčným světlem hvězd, snil jsem jej se hrdě k výši nést z dálky viditelný už pod palmou vítěznou! Jinak viděl jsem v budoucnu duši svou! Za nežitý život odměněnou, dílem z kletby smrti vykoupenou, a tak v dokonalý Pomník proměněnou, strmící ve výši nadhvězdnou....nadhvězdnou...! 97