HUDBA ŽENY.

HUDBA ŽENY.
Divná bytosti – ach ženo, ženo, Undino či Meluzino, fantome, jenž v šatu šerech v nejtesknějších navečerech zpíváš záhadu Své Duše – hudbou divné melodie svoláváš kol sebe zticha vánky tajné harmonie, tak že duše stěží dýchá – Velká bolesti – ach ženo, ženo, srdce mé Ti předurčeno: Sotva se’s ho slabě dotkla proutkem z tajemné své říše – sotva zašustila tiše, v šerých stínech, plných kouzla, vlnivá Tvá toilleta, jako hudba z jiných krajů: Otevřelo se – a Tys tam, krutá vílo – ženo, ženo, Undino či Meluzino, tajemná Ty Duše Světa přeludně a hbitě vklouzla! 40 Tam’s, ó Kněžko věčných tajů, z neznámé, vzdálené Vlasti, roztáhla Své němé ruce, jako v nevýslovné muce, jako v nevýslovné slasti – tam jsi spustila Své vlasy, symbol tajemství Své Krásy! Pod jich tíhou srdce hyne, pod jich vůní z říše jiné! Hudbě Tvojí nerozumím: Je tak mocná, smutná, šerá, plna vánků šumotání, kolébání, umírání – nejdivnější atmosféra kolem mystického Božstva – jako povětrné kouzlo podzimního navečera. Hudbě Tvojí nerozumím, otrok její divné moci – ale její doznívání, jako vánek v tichu noci, promlouvá jak zaklínání v moji duši hlasem Věčna: Já jsem Krása Nekonečná....Nekonečná... Smutkem tajemného gesta znamenána moje cesta – pout ke mně je nekonečná....nekonečná... Putuj ke mně v říši Věčna! 41