POZNÁNÍ.

POZNÁNÍ.
Šla Žena naší lásky krásným snem, v němž jí, jak v zahradě, vstříc květů záře plála! Leč Žena trhala květ krásný za květem – až všechny otrhala. Teď ze zahrady zavadlé květ žádný nám už nevstane. Dnes každé ženě v zraku napřed čtem’, vždy napřed o lásce s ní hádat dovedem’ – i cítíme, že tak jak kdysi, tak prostě a tak nezklamaně, tak naprostě a odevzdaně, přec milovat už nebudem’. I byť bychom se opili, vždy bude to jen na chvíli – jen opojení, při němž víme, že střízliví se probudíme. 118