MODLITBA.

MODLITBA.
V svém těžkém utrpení, ve svém strádání, v svém od všech opuštění, ve své bezmoci – Tebe, oh Tebe vzývat tedy chci, Ty světlý zjeve z exotických krajů, viničných svahů, olivových hájů, širokolistých palem, od Hebronu až kams ke Kafarnau – Tebe, jejž zrodil Nazaret a zradil Jerusalem. Ó Ty, jenž’s těla s duší vnik’ v tajná spojení, ó Ty, jenž skytal’s sladká a plná zhojení – ó pakli’s’ vskutku víc než pouhý člověk byl: Ó Duše Vyšší, Tichý Ježíši, pakli můj zoufanlivý kvil Tvé srdce uslyší až v nekonečno mil – pro mocně sladké ruce Tvé, Tvé oči přísně pokojné, Tě prosím, bys mně ulehčil! A je-li strádání mé v tajné spojitosti s mým hříchem, jenž tkví v mojí bytosti, co nutný důsledek tajemství dědičnosti – tu prosím Tě, pro vyšší možnosti, jež ve mně bytují, můj vyšší cíl, 108 by’s z moci vyšších duchů-mocností, jež Ducha Vesmíru, a každý jeho díl, ze hříchu vykupují svojí činností, mně odpustil! A má-li utrpení moje tajný v sobě účel, by květ můj v Ruce Tvé jedenkrát čistší vzpučel – oh, pakli Ruka Tvá mne na vinice své po cestě strádání a utrpení zve: Tu prosím Tě, bys neotálel déle a světlem vyšší svojí pravdy cele, a byť ode mne vzdálen nekonečnost mil – mě osvítil! 109