POUTNÍK.

POUTNÍK.
Nocí se potácí, obklopen věčnou tmou, bezlidnou, mrtvou, širou krajinou....krajinou...! Je pláně bez konce, strom žádný podél cest, je mrtvo, bez větru, a nebe nemá hvězd....hvězd... Kolkolem chladný klid, bez hnutí, bez ohlasu – a poutník sám a sám, bezradný, bez kompasu....kompasu... Jdou míle do předu, jdou míle do zadu – jdou cesty v sever, jih, a každá nejistá a každá plná tmy – a k Světlu nevede snad žádná, žádná z nich. Chvílemi nad bahny co naděj chudičká proskočí žlutavá a drobná bludička, tmy neosvětlí však – a mihnouc, teskně zase zapadne v moře tmy a v mrtvo bezehlasé. Místo a hodina? – Už nejsou pro poutníka. Jde cestou zlomený, už ani nezavzlyká. 50 A jeho kroky mdlé – ty zvuků nevydají, a jeho oči mdlé – ty více nehledají. Poutníče osamělý, bezradnou jdoucí tmou, bezlidnou, mrtvou, širou krajinou – už nechoď dál! Už poodpočiň sobě....sobě... Vše marno, zbytečno – pomoci není tobě. 51