DRAMA ŠAŠKOVO.

Zikmund Winter

DRAMA ŠAŠKOVO.
I. I.
Ruku mi sveřepě tiskne, a při tom po jiném vzdychá. Dívá se na mě vroucně – a zatím ten pohled značí jen samičky bolest, že druhý vedle objímá jinou. Oh, jak jsem klesl v hrdosti své! Vždyť tisknu jí ruku, tisknu ji vroucně, a dívám se na ni upjatě vroucně: a namlouvám si lítost s jejím srdcem ženy – a je to zatím čirá samečka bolest, samečka odtud zvýšené milostné něžnosti poblouzení. 137 II. II.
Hraju snad roli šaška – ale jsem Shakespearův šašek: Jen srdce je blázen – ale rozum, ale rozum – – III. III.
Žena snad méně než muž za to vždy může, když bije. Vždyť jiného nevidí nic, než chvilkový svůj cit – a co se při tom děje v bližního srdci – to ani nechápe, neví....neví... Přírody nevina, nevina pudu, a obou nízká jednání nutnost, z popudů spletitých málo. IV. IV.
Je člověk vždy jen když trpí, vždy z nedostatku jen, z rány: Něžným a obětavým bolestně promíjivým, i hrdě uzavřeným s pocitem šlechtictví srdce – Tu nejvíc říká „dobrý“ anebo „zlý“ a „špatný“, „veliký“ nebo „nízký“ 138 a „lehkovážný“ – a vůbec minulost celou, budoucnost celou, hluboce medituje; jak v dramatu soudí, jak v dramatu jedná, právě tak nepředloženě směšně, či – chcete-li – velce. A perspektivní ten klam je jediným lékem srdci. Ubohé lidské srdce, ty příliš lidské srdce! Tvé ego je všechno, Tvé ubohé ego! 139

Básně v knize Bolesti života: