NÁVRAT.

Tereza Dubrovská

NÁVRAT.
Jaký byl to návrat! Alejemi stromů vjížděla jsem sadem k mlčícímu domu, zimní noc a temná, kolem plno sněhu, koně ustávali v ukvapeném běhu. Meluzina lkalalkala, jakby chtěla vznésti touhu do mé duše po uprchlém štěstí... smrky ohýbaly temné, štíhlé hlavy, z hrází zahučely říčky šumné splavy. Dům zde tiše ležel... půlnoc s věží bila. Z přízemního okna světlá zář se lila, vrata otevřená... nikde živé duše – křečovitý nářek vyzněl nocí hluše. A jen vítr kvílel, rozléhal se v hvozdě, půlnoc odbíjela – pozdě bylo, pozdě! 11