PÍSEŇ SMRTI.

Tereza Dubrovská

PÍSEŇ SMRTI.
Zpívej, zpívej, moje duše, smrt už kolem kluše, v bílé říze, černém plášti, úsměch na rtech, v oku záští, příšerná a lačná žena, smečka chrtů vyjevená chvěje se a kolem slídí, osud oře řídí. Bílý kůň se pyšně nese, sýček houká v lese, smrt se směje lačná honu, v klíně mák a belladonnu, v kštici hejna netopýrů... hvězdy žádné v bezdném šíru... temno kolem... šumí duby, chrti cení zuby. 53 Temné oči rudě svítí, kůň se do tmy řítí... netopýrů vzlétly roje, rozčeřily suché chvoje. Kořeny jak těla hadí zvedají se nad kapradí. Smrt si výská rozechvěná, koni z nozder tryská pěna, kopyta vše kolem drtí – rozběhli se chrti... 54