POHŘEB.

Tereza Dubrovská

POHŘEB.
Zvon vyzvání k poslední pouti, v den sychravý, dešt dopadá temně na pole, luka, na prsa země. Lká vítr – cestou se průvod ubírá, jdou zvolna oři, a svíce hoří. Závoje vlají – chorály zvučí, opuchlé oči – šátečky svítí, otravně dýchá uvadlé kvítí. Lká nebe, hřbitov své brány otvírá... Stanuli oři – Nohy se do bláta noří. Zdvíhají rakev – ruce se třesoutřesou, jak těžkou schránku na hřbitov nesou. Stříbrný vůz – rakev kovová... rozrytá zem – a noc hrobová. 22