NOUZE.

NOUZE.
Přišla tetka do vesnice, nevítaný host, scvrklé byly její líce, tělo samá kost. Ruce čněly v starých hadrech, šat byl jeden cár, vetchý na těch suchých ňadrech – v ústech zubů pár. K chýši přešla po silnici, u vrat postála – mladá žena ve světnici, líce zmodralá. Utýraná matka bledá s děckem na lůžku – tetka k loži tiše sedá, bere podušku. 48 Prasklým oknem vítr fičí, vyhaslý je krb – na kolébce robě křičí, tetka praví: Trp. Rozhlíží se lačně kolem, chtivým pohledem, noc v tom šeru pustém, holém, lehá těžkým snem. Nakonec, když všechno vzala, skývku poslední, o duši se ještě rvala, šatku pohřební. 49