V TOM ŠERU PODZIMNÍM...

Tereza Dubrovská

V TOM ŠERU PODZIMNÍM...
V tom šeru podzimním, jež v sad se věsí a babím létem smutky opřádá, když pozdní večer v lesy ulehne si, sní pole zoraná i zahrada, v tom tichu, jež se nad nivami sklání, když ledná krůpěj svitne v ocúnech – a bílá zima plna odříkání, jde hřbitovem a stane na rovech – můj příteli, zas ruce podáme si – ó, byly chvíle žhavé závrati! Žel! Tiché smutky na dně duše kdesi dnes poví nám: Že víc se nevrátí! 82