RODNÉ ŘEČI.

RODNÉ ŘEČI.
Drahá, rodná mluvo moje, zpívám vroucí píseň Tobě, vítězná Jsi vyšla z boje proti zášti, světa zlobě. Lahodná a něhyplná, když mne kolébala matka, písně Tvojí vroucí vlna uspala mne do snů sladká. Zkrvavená, ujařmená, zmírala Jsi ve porobě, Popelka a bezejmenná, v bouřném vichru, těžké době. V chatrči Jsi bydlívala, u krbu se chudých hřála, na té tvrdé zemi spala, jako žebrák venku stála. 63 Dnes, má mluvo, v zlatohlavu branami jdeš v Prahu snící, vítají Tě proudy davů, srdce věrná, milující. Velebná jak kněžna česká u svatyně stojíš Slávy, nestřísní Tě vlna dneška, nesmete Tě příboj dravý. Marna všechna zloba světa, marny všechny zášti vzteků, když Tvé písně sladká věta zpívá v srdcích Tvojich reků! V Praze, 17. května 1918.
64