CÍSAŘ V OSTRAVĚ.

CÍSAŘ V OSTRAVĚ.
Císař pán jel do Ostravy, v říšských barvách tone město, nepřehledné lidu davy – v pořádku tak, lide, jest to. Školní děti v řadách stojí, vpředu malé, vzadu větší, kovkopové v stejnokroji, zpívat budou cizí řečí. „Zachovej námnám, Hospodine...“ moždíř letním jitrem hřímá, poli tam se cesta vine, jako ve snách šachta dřímá. Náhlý hluk – co se to děje? Císař jede? To, to, „zticha!“ na slunci se pyšně skvěje prapor rudý, jaká pýcha! 39 Barvy nese Havlíčkovy – úředníka tuze bolí, že si český odznak hoví, zlatý lev, v tom rudém poli! Pěsti zlostně vzhůru zvedl: „Lev ten musí ihned dolů,“ aby jej tak mocnář shlédl – „neb jsme domluvili spolu!“ Ohnout hřbet a mlčet vždycky, hořký je ten Boží chleba! těžký – malý osud lidský, jíst se chce, a peněz třeba! Císař pán vjel do Ostravy, říšské barvy vidí všude – neviděl však bědné hlavy a té stopy krve rudé! 40