MNĚ ZDÁLO SE...

MNĚ ZDÁLO SE...
Mně zdálo se, že kukačka kdes kuká, mně dětských let to připomnělo chvíle, zahradu naši, rozesněná luka a na nich hvězdy parnasií bílé. A mezi lány alej třešní snivou a trsy ostružin, jež v slunci zrály, a píseň zvonů dojemnou a tklivou, zpěv skřivanů a drozdů sladké škály. Zřím rodný dům, jak do květů se tulí malv růžových – a růže žhavě planou, šeříky modré, věnce aurikulí, v sad plaše vcházím otevřenou branou. 55 Tam v osvětlené síni píseň zvučí, kdos měkkou rukou na klavíru hraje – ta melodie duši moji mučí – a kouzlí květy odkvetlého máje. Zřím opět milé, předrahé ty hlavy, a drahé ruce jakby žehnaly mi... A oči kynou – úsměv na rtech plavý, jak na cestu mi svítí blízké zimy! 56