KDYŽ V NAŠEM SADĚ...

Tereza Dubrovská

KDYŽ V NAŠEM SADĚ...
Když v našem sadě kráčím, Tebe hledám, jak měla bych Tě najít v šeru; když kraj šedne, zrak v temno nořím, roušku taje zvedám, těch krajů neznáma, jež oko nedohlédne. V té noci černé, jež se kupí kolem a zhltne jednou všechno, co tam v slunci zrálo, když podzim přejde nad zoraným polem a chladné jitro suché listí na zem sválo. Kde malý hřbitov zadumaně leží, mír svatý odpočívá, tajemná noc zeje... Tam najdu Tě, vím... Ticho vchody střeží, noc hluboká a temná, bez naděje. 19