SAMOTY...

Tereza Dubrovská

SAMOTY...
Miluji samoty hlubokých lesů, zeleně mechu a růžových vřesů, když písně sýkorek jásavě zvoní a vážky kapradím v reji se honí. Když zrají maliny a belladonna, země se zachvívá, omládlá, vonná, a v šeru tajemném svěžího loubí syringy s břečťanem ve tmě se snoubí. Miluji samoty rozlehlých plání, když rudé slunce se nad zemí sklání, celuje žhoucími paprsky kvítí, paseky do šera růžově svítí. Když potok lučinou tichounce šumí, nad krajem nesou se tesklivé dumy – a vstavač houpá se na štíhlém stonku, démanty skvějí se v modravém zvonku. 95