ZDA VZPOMÍNÁM...

Tereza Dubrovská

ZDA VZPOMÍNÁM...
Zda vzpomínám té jedné chvíle, když soumrak do kraje se krad, svit luny nanes vločky bílé, na snící keře, do zahrad. A zlatá světla zasvítila před okny mojí komnaty, a v tichou noc se píseň lila, zpěv Chopinovy sonaty. Mé ruce hrály na klavíru, lkal vroucí nápěv v klávesách, chor cherubínů ve vesmíru se země v hvězdnou říši táh. A naše duše spěly v letu a těkaly kdes oblohou... jak odcizeny všemu světu zem zanechaly u nohou. 79 Pak tklivá píseň dozvučela, ztich poslední vzdech ve strunách... a naše rozjasněná čela se nakláněla k sobě v snách... Zda vzpomínám – Vy se mne ptáte – Mou duši často zabolí, že, příteli, v té noci svaté říc musila Vám: Nikoli! 80