Z POLSKÉ OSTRAVY.

Tereza Dubrovská

Z POLSKÉ OSTRAVY.
Lány, moje rodné lány, role žitných polí! Cizím rukám zaprodány, srdce mé mne bolí! Cizí ruce, ne ty naše, vzdělávají hrudu, těžký hřích se denně páše, naší vraždí půdu! Lesy, moje rodné lesy, znějí vaše písně... temný stín se v klín váš věsí, vyhlížíte přísně. Stojíte zde jako stráže beskydského kraje, ale zatím cizí paže ničí vaše taje. 36 Chaty, moje bílé chatychaty, rozteskněny sníte – němy zříte na své katy, v základech se chvíte! Rodnou písní nehlaholí vaše bílé stěny – Jako lány rodných rolí též jste opuštěny! (Těšínsko.)
37