Z KANCELÁŘE.

Z KANCELÁŘE.
Já v kanceláři šeré kdys, kde sedám k práci den co den, jsem našel maně starý spis, byl sežloutlý a poprášen. A nebylo to pravda již, jak zatím letěl proud a čas, co kdos tam psal a v svazků tíž byl spis ten vložen k spánku zas. A že už jiný nebudu, že zachránil jsem v duši květ, o mnohých srdcí osudu jsem počal tiše přemýšlet. To o srdci, jež v mládí dnech svůj život mělo, ples i tíž, a byl kol ruch a byl kol spěch, a na ně každý zapomněl! 18 Tak čekávalo nocí, dnem, tak dlouhý čas, tak dlouhý, ach, až sežloutlo, co kvetlo v něm, a šedý až je pokryl prach. A jestli někdo po létech tak maně pohléd’ v nitro mu, že byl tam život, láska, dech, už nenapadlo nikomu. A že se vzbudit nedalo a nechat je se nesluší, nu, ono také dostalo své číslo v knihách záduší! 19