PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

PÍSEŇ.
Je život cesta za štěstím a pranic více, pranic více, a moudrý ten, kdo nad vším tím si nezachmuřil ani líce. Kdo, nežli zářný den mu shas’, za ptákem šel, když cesty plály, a dosti měl, když jeho hlas tak chvílemi jen zaslech’ z dáli. Kdo cestou zpíval, trhal květ a snil i líbal v stromů šeři a dosti měl, když z dálky shléd’ zlatého ptáka třpytné peří. Neb, padne-li ti přeci v plen, zda stojí za to, co máš v pěsti? Ach, ne! Ty chápeš, cesta jen a ne ten cíl že bylo štěstí! 79