SHASÍNÁM LAMPU...

Antonín Klášterský

SHASÍNÁM LAMPU...
Shasínám lampu – na lože se kladu – již olej živný ke dnu došel v ní, teď nepokojně, bojácně se chví. Dřív silná záře a teď plamen malý, jenž ihned shasne a hned vzletí zas, jazýček jeho úzký, zamodralý jen ještě mžik chce v šero líti jas. Ó, k čemu boj ten pro ztracené věci, líp hlavu sklonit, ruce složit v klín, na posled lampa musí shasnout přeci, a všude kolem jeden rozlít stín. Chci zářit, svítit v noci tmu a stíny, chci cítit plamen v duši plát a hřát, vzruch síly svojí líti v poklid líný, v tom sen můj, život, který mám tak rád. 74 Však jestli plamen klesat počne spěchem a bude zmírat, dříve plný krás, kéž zavane cos ke mně velkým dechem a shasí světlo – na jediný ráz! 75