STAROU CESTOU.

Antonín Klášterský

STAROU CESTOU.
Tou starou cestou k lesu jdu zase po létech a kam se okem nesu, vše zář, vše třpyt, vše dech. Dech dávno přešlých roků a přeletělých dnů, při každém, každém kroku jdu víc vždy jako v snu. Vzpomínek řada sterá se tlačí ke mně zpět, jak byl bych teprv včera tu kráčel naposled. Vše tak jak v dobu onu tu nechal svět i čas, i ze vsi těchže zvonů ten známý slyším hlas. 90 Jdu touže cestou polem a tytéž domky zřím se zahrádkami kolem a plotem zčernalým. A tytéž stromy hází mi v cestu stín a chlad, a týž k rybníka hrází jde potok jako had. Týž vítr, západ rudý i v polích starý kříž, jen já, jenž kráčím tudy, jen já už nejsem týž. 91