PARK.

Antonín Klášterský

PARK.
Park vlídně často kyne do snů mých, ten, v kterém rád jsem zapadával v snění kdy stín se houpá na všech haluzích. Jej vidím, jak je zadumán a tich, pln schůzek tajných, písmen v každém kmeni, pln stmělých chodeb, jako den když není, jen večer, soumrak, sladké šero v nich. Pln vůně, ptáků a pln snů a ticha, co venku těžký hlučí vůz a míchá se s křikem vozky, jenž jde kolem latí. Pln bílých vidin, ve stínu i zlatě když komtessy se mihnou v bílém šatě a v alejích se stmívajících tratí.... 40