NÁLADA.

Antonín Klášterský

NÁLADA.
Dnes je mi, jak bych, chorý, vstal byl z lože a na lávku kdes used’ prostřed nivy a celý svět jak zřel bych kvést, ó, Bože, jak při pohádkách vídal jsem ty divy. A jak bych život vdychoval tak tiše a zas jak bych jej žíznivým pil retem s šeříků vůní, která ze všad dýše, a se vší láskou, která proudí světem. Jak v teplý vzduch by roztékala celá se bytosť má, jak modravý kouř chýží, jak v tónech, vlnách, v záři by se chvěla, jak necítil bych vlastní těla tíži. A náhle, jakby vůně všeho sytá se tíhou sladkou na mé oči kladla a jak bych cítil, štěstím žití spitá že hlava moje na prsa mi padla... 30