DECH.

Antonín Klášterský

DECH.
Z mých prsou, cit kde hárá, když prohřát je, kam v spěch se ztrácí jako pára ten horoucí můj dech? Kéž s jiným dechem splyne a, jak jej vítr zved’, kéž dýchne v šero stinné a někde vzbudí květ. Pak ať se nese vzhůru tak jako modrý dým, až někam do azuru a měkce splyne s ním. Kéž zmizí, v mrak se zvedna, když prška jarní v něm, a krůpěj z něho jedna zas porosí mou zem! 71