HLUBOKÉ AKKORDY.

Antonín Klášterský

HLUBOKÉ AKKORDY. Aug. Eug. Mužíkovi.
Vesele z přístavu s lodí za zpěvu, hřímání děl, kdo myslí si, o první skálu svou loď že by roztříštit měl? Vesele v proudy loď skočí, houpá se, jak by jen hrou, ach, vidíš tam oči ty drahé, jak s břehů se za lodí pnou? Oči se ztratily v dáli, zmizel i zelený břeh, teď kolem jen vlny a vlny, jich divoký zápas a šleh. Nebe se zatmělo celé, bleskem se osvítil mrak, bez ráhna a stožáru, plachty, hle, pluje už mořem jen vrak! 65 Moře kol bouří a kypí, pění se, vzteká a řve, jen skok a konec je navždy té bídě a bolesti tvé... Přitiskni dlaně své k sluchu, nezírej do vln těch zlých, ta vlna tak láká a láká a potom má šílený smích. Naposled opři se ještě vlnám těm pevně jak štít, a když už není proč žíti, ať aspoň je tedy proč mřít. A pak jen slož klidně již ruce v naději nejsladší všech, že za tebou půjde loď jiná a zlatý přec dostihne břeh. Čekej jen na bídném vraku poslední člověka choť, vždyť nikdo, kdo plavec je dobrý svou opustit nemůže loď! 66