SONET – PROLOG.

Vojtěch Martínek

SONET – PROLOG.
Stesk hodin bolestných a marnost rozletů, kdy vzlétnout nemožno, kdy k zemi sklesneš znova, tak do čtrnácti veršů psal jsem sonetů jak črtaná a tichá snění denníková. Jen trochu marných tužeb vložíš ve větu, jen letmo nárys kontur zachytí tvá slova, však přízvuk, jenž ti vším, zní jaksi prázdně tu, jak obraz milenky, jenž výraz nezachová. A co ti žitím bylo, v čem tvá vřela krev, to bude zátopou slov leda pro úsměv, jak smějem’ se, když denník přečteme si cizí; kdo psal jej, neznám jest. Žal jeho krvavý, ret v křečích sevřený nás leda pobaví a zítra z mysli zmizí... 5