POHÁDKA O ŠÍPKOVÉ RŮŽENCE.

Vojtěch Martínek

POHÁDKA O ŠÍPKOVÉ RŮŽENCE.
Spí smavá princezna... Hrad v růžích rozkvétá a hustě spletený trn na poutníka čeká... tu jednou ke hradu, jenž ztajen od světa, princ přišel, samý jas, a odkuds od daleka. Hned ku předu se dral, kde keř se zaplétá, nic nezabolí ho, ni osten nepoleká. Když přišel v komnatu, kde panna zakletá, krev v praméncích z ran sterých na princeznu stéká. Spí lidské štěstí v dálkách, za horami, moři a každý z nás jde za ním, divnou touhou hnán, sní, po všech útrapách že bílé světlo vzhoří, a opojené oko když se k cíli dívá, jsou nohy sedrány a potichoučku z ran krev v praméncích se řine, na náš přelud splývá... 16