ZNÁŠ ONY CHVÍLE...

Vojtěch Martínek

ZNÁŠ ONY CHVÍLE...
Znáš ony těžké chvíle, kdy ti praská v hlavě, kdy plno žhavých jisker mozkem přelétá, kdy jako úder kladiv tvrdě, vysmívavě ti duní jedna věta, zlá a prokletá? A všecko, zářivé sny o štěstí i slávě, o lásce přeludy, jež v dálkách rozkvétá, být zdá se v chvíli té tak směšností ti právě, jak bílý na obloze mráček za léta... A rety zaťal bys, až krví by se rděly, a šel bys do noci a volal slova divá v tmy, v širé dálky k smrti rozechvělý, neb zase vybuchnout chceš ve smích sžírající, bys při tom plně cítil, jak ti slza splývá ze zraků vztekem zrudlých po ubledlé líci. 12