A ZE VŠECH MILENEK...

Vojtěch Martínek

A ZE VŠECH MILENEK...
...A ze všech milenek, jež budeš v žití mít, jen jedna tobě věrna povždy zůstane. To Bída jest. Rys tvrdý v její líci vryt a jako ze skla hledí oči ztrhané. Tak tiše k tobě přijde, když sám toužíš být, chlad jejích rukou skráně tobě ovane, a píseň zazpívá, že divně těžký cit jak drápy zaryje se v nitro uštvané... V bok sedne, obejme tě..tě... Víš už, jak to bývá..bývá... Zní šerem jednotvárně hudba zádumčivá a vlna mrazivá v ráz šlehne páteří... Jsou dálky zamlženy, bílá mlha padá... Ať padá, stejno vše... Ať uvadne, co zvadá... Ať kraj se do široka tvrdě sešeří... 15