ZA DEŠTIVÉHO PODZIMKU.

Vojtěch Martínek

ZA DEŠTIVÉHO PODZIMKU.
Už tři dny drobný deštík padá... ne, neprší, mží zlehka jen... A jednotvárná kapek řada ti nudně šumí do oken. A mlha v kotouče se skládá, vše stejno ti... mdle hledíš ven... naivní jakous píseň spřádá tvůj mozek si. Jsi unaven. Vše lhostejno ti, že bys asi tak s lehkým srdcem, ironicky se v světa radost smál a zlo, a hleděl bouřné na zápasy a na krvavý osud lidský jak na obvyklé divadlo... 23