SENTIMENTÁLNÍ SONET.

Vojtěch Martínek

SENTIMENTÁLNÍ SONET.
...A přišly večery a duši pohladily, cos jemně promlouvaly v řeči tlumené, zvěst divnou o touhách, jež plny sladké síly, a zdrojích tajemného v dálkách pramene. To jakby used’ k tobě dobrý přízrak bílý, ten, na nějž pohádek ti věta vzpomene, a měkce vyprávěl v té sešeřené chvíli o krajích dalekých a zemi vysněné... Jak van bys cítil velkých, mocných perutí! Teď modrým šerem chtěl bys tiše v dálku jít vstříc sladkým tajemstvím, pln snů a pohnutí. A zatoužíš tak bezmezně a s žádostí, by z oněch zázraků ti na mžik zablýsk’ svit a zraky zazářily čistou radostí. 19