SONET O MARNÝCH SNECH.

Vojtěch Martínek

SONET O MARNÝCH SNECH.
Tak lehce slíbí ret, když vznítí krev se v těle a vášní tlumenou se slova zachvějí... Však přijde přísný život, z historie celé ti nechá naposled tříšť puklých nadějí... Nač v tvrdém životě hned vidět nepřítele? Tu příhodu si vylož pěkně, chytřeji: Dej srdce pod kladivo, udeř na ně směle a zbude šarlatový déšt jen krůpějí... Neb kompromisů znalý lidský život není, jen chvíli očekává tvoje udeření a váháš-li, pak drtí jako kladivo... a konečně, kdo může, že ta jeho rána tak nelítostná, těžká, plným vzmachem daná v hrst krve rozmačká ti srdce tkanivo? 13