KREV MLADÁ Z JARA.

Vojtěch Martínek

KREV MLADÁ Z JARA.
Dnes v žilách plno žáru jest a zraky divnou touhou svítí, jak v prudkém by se vlnobití kams duše vzhůru chtěla vznést. A všecko plá... Žít, bouřit, kvést! Je bolestno i sladko sníti o záři, zpěvu, štěstí, kvítí, o kouzlu bílých v dálce cest. Jak slavný orlích křídel vzmach chce mládí touha vzhůru, vzhůru, nad hlínu země v hvězdný prach... A ve chvíli té sráží zase kdos velký nazpět v země chmuru – to monstrum Bída nazývá se. 52