A PŘIJDE HODINA...

Vojtěch Martínek

A PŘIJDE HODINA...
A přijde hodina, kdy poznáš zoufalý, jak chlad je kolem tebe, jak jsi sám a sám, že v předu uděšeným zrakem hledíš v náruč tmám a za tebou že leží mlžné přívaly... Což potom zoufalé by ruce tápaly a rety volaly, kam třeba jíti, kam, což sevřel dlaň bys, jež by k pěšinkám tě jistým vedla holé se skály...! A dal bys žití půli této ve chvíli, ať někdo hřejivě se k tobě nachýlí, ať záře trochu vrhne v tmu, jež nemá hrází, a v tom jen vidíš smysl svého života... však dvojnásob tě udeří pak samota, když nikdo nepřichází... 17