NA POČÁTKU ZÁŘÍ.

Vojtěch Martínek

NA POČÁTKU ZÁŘÍ.
Už stmívá se... Jdou polem modré stíny a každý zvolna houstne do tmava. Dech vůní mdlých se nese přes lučiny, to douška mateří je, otava. Vše zladěno je měkké do tóniny, jak píseň chvěla by se třesavá... Tón spodní slyšíš..slyšíš... Teskný..Teskný... Zachyť jiný, ..ó cítíš...ó cítíš, jak bol zvolna ustává? A maně při tom v duši zapadá v tu chvíli zvláštní, chvějná nálada, jak mluvil by kdos: mír a smíření. To zavane jak vlídná útěcha ...kdos vrásky hladí, jež ti zanechá bolestný život bídě po denní. 56