PODZIMNÍ VEČER.

Vojtěch Martínek

PODZIMNÍ VEČER.
Je večer v září zachmuřený a s šedavými nebesy. Pruh šedé, chladné, mlžné stěny se tlačí k polím, na lesy. Jdou cestou nahrbené ženy, cos jedna druhé steskne si. Co, nevíš. Smutek zachycený jen v duši se ti zavěsí. Tvá vlastní bolest dávných roků, jak život tek’ ti v kalném toku, v tom vynoří se, truchle zpívá... že cítíš, jak tvá bytost celá se táhlým rytmem rozzvučela... A píseň chví se zádumčivá... 24