DEJ RUKU MI...

Vojtěch Martínek

DEJ RUKU MI...
Dej ruku mi, ať teplo krve Tvojí mně šlehne v skráň, ať možno zapomnět, co stínů tvrdých v každém koutě stojí, jak z dálných obzorů se dívá mrak a led. Dej ruku mi... má duše tolik bojí se bázní podivnou... V ten sešeřený svět jde plno cest. I naše. Kde se pojí? Zda do různých stran nejdou naposled? Hleď, velké ticho modrým temnem chodí, teď hádat chtěl bych, co se v dálkách rodí... Dej ruku mi, ty zlatá duše má, a moje touha vejde celá maně v ten jeden stisk, jak Tvoje sevru dlaně rukama oběma... 21