JEN CHVÍLI...

Vojtěch Martínek

JEN CHVÍLI...
Přivřete okna i okenic rám, venku den příliš je bílý – chci býti v šeru a chci býti sám, chvíli jen, chvíli! Hlavu tak pustou a zmučenou mám, v jeden proud nejasný slily všecky se myšlenky, uniknout tmám přejte mi chvíli! V oddechu chvíli té abych si střás’ vědomí těžké, že třeba jít zas v zápasy, které mě tolikrát bily – ať venku rozlit je sluneční svit, chci nyní v samotách potichu snít chvíli jen, chvíli! 27