JDE TEMNÝ ŽITÍ PROUD...

Vojtěch Martínek

JDE TEMNÝ ŽITÍ PROUD...
Jde temný žití proud... Ó, víš-li, jak to je, když divný citů výtrysk člověka tak zmámí, že cítí být se stromem, jemuž ve zdroje miz jaro zavolá a šumí korunami? A když zas vlna sklesne, když si na boje vše marné vzpomeneš a na své cesty tmami, když rány ucítíš, jimž není úkoje, a znovu pochopíš, co všecko zmítá námi, tu nejraděj bys prudce hlavou o zeď bil v tom pomíjivém vzruchu několika chvil, jak hrudí otřese ti náhlé, klamné chvění, a je ti jako ptáku, který bije v klec křídloma krvavýma, ale vzlétnout přec mu možno není... 8