ANDANTE.

Vojtěch Martínek

ANDANTE.
Šli alejí jsme sami, lípy šuměly a prudkou vůní pozdravily akáty... Dnes všecko hovořilo jako k příteli: hvězd záře, stín, šum řeky, píseň od chaty. Ten večer podivně tak byl jsem rozchvělý, mé myšlenky snem vroucím byly prohřáty ...a tenkrát polibky mé horké pršely Ti na čelo, rty, líce, duše zlatá Ty, to proto, že jsem pozdrav z všeho smírný cítil, že z rozekvetlých korun sladký příval táh’, že v dálných obzorech se hvězdný požár vznítil, že hlavou šuměla mi opojivá vlna, že Tvého těla teplo cítil jsem jak v snách, že každá myšlenka jen Tebe byla plna. 22