JEST NA DNĚ DUŠE...

Vojtěch Martínek

JEST NA DNĚ DUŠE...
Jest na dně duše koutek ztajený, kam neproniknou vášní plameny, klid pohádek kde stále spočívá, kde sladce hřeje píseň zvonivá. A jako v háji šumné prameny, dech šťastných hodin, jasem zlacený, vzpomínek vůně teplá, hřejivá tam do těch skrytých hlubin proudívá. A v hodinách, kdy bolest zahoří, z těch hlubin tón se jasný vynoří, svit jara bílý v divé bouře šum – a píseň ze vzpomínek utkaná na štěstí, světlo, tichá na rána dá plno záře těžkým záchvěvům. 38