TŘEŠNĚ.

Vojtěch Martínek

TŘEŠNĚ.
Dvě mladé třešně před oknem mi zkvetly. Tak cudně čistý jest jich květů sníh, jak ze závojů by to svatebních dvou bílých nevěst zíral pohled světlý. A římsu okenní mně obepletly zátopou lupenů. A kvetou. Ramen svých běl rozpjaly do dálek špinavých, kde na obzor se černé mraky sletly. Ó škoda vás, vy mladé třešně bílé! Nač zaplály jste květy v těžký města dým? Ten udusí vás za nejbližší chvíle! Váš pozdrav čistý nadarmo zde září. Nač vykvetly jste dílnám bouřícím a černým komínům a tvrdé tváři? 51