HUDBA.

Vojtěch Martínek

HUDBA.
Zrak přivřel jsem... A hudba kol se chvěla..chvěla... V skráň bila mi jak velké vlny spád... Tryskala tónů bouře roztesknělá, jen smutek podivný jsem cítil vát, však ostatní vše mizelo mi zcela... Zář světel, měšťácké té krásy chlad, jas, vůně, šperky, šaty, bílá čela a celý dav a co v něm dříme snad – to ničím bylo pro mne ve chvíli té, vše padalo kams v dálky neurčité, a z oné hloubky mocně, slavně jásal a těžký, závratný stesk v duši střásal ten hudby proud, ten rozvlněný příval, jenž padal do mých snů a zpíval, zpíval... 39