ZIMNÍ NOC.

Vojtěch Martínek

ZIMNÍ NOC.
Sníh jiskří se... hleď, samé hvězdice! Jak lilijí by vykvetl lán bílý, kde ve bledavém lesku zazářily paprsky tiché, chvějné měsíce. A stále čekáš, odkuds tančíce že bělonohé přicupkají víly, že rejem jejich sníh se zvíří v chvíli, že k nebi výskne postav tisíce. Však místo štíhlých postav v tance reji Smrt kráčí ledná. Tma jí z očí zírá, na bídných okna zvadlým prstem ťuká, o zmaru pěje, hrůze, beznaději a těla seschlá s šklebným smíchem svírá. Jak v posměch květy její kreslí ruka. 25