JINÝ SENTIMENTÁLNÍ SONET ZA PODZIMKU.

Vojtěch Martínek

JINÝ SENTIMENTÁLNÍ SONET ZA PODZIMKU.
Má drahá duše, cítíš, podzim dých’... Stesk v pole leh’ si, z žlutých lesů zavál... Je slunce úsměv mdlý, jak dokonával by v širých dálkách, mlhou zalitých... Však jara záře zbyla v očích Tvých, v nich najít sny své vroucně jsem si přával, když duši mrazí chladných větrů nával, by aspoň na chvíli hřál květný jih... Ten čas by přišel jako zjevení, jež dýchne v zrak a sladce city zmámí, a bílé mlhy v světlo promění – Pro chvíli tu bych šel pln pokory, šel trním, kamením a roklinami, šel polem pustým, šel bych přes hory. 20