NEDĚLNÍ VEČER.

Vojtěch Martínek

NEDĚLNÍ VEČER.
Tak slunná dávno nebyla neděle... Jedu tramwayí. Vtisk’ klobouk jsem si do týla, skráň opřel o sklo potají. I tramway jakby opilá si bzučí, dráty zpívají... Jak rozmarně se klátila, mně hlavou trosky splývají: jas, hudba, žvásty slečinek a vtipy – vše, co má být lék, lék špinavý, jejž do bídy si v naivnosti kapeme... A mentor na dně duše mé si vzdýchá: Diem perdidi... 54