ZTRACENÉ.

Vojtěch Martínek

ZTRACENÉ.
Tys žitím šla... Znáš dobře jeho hrany. A také vím, jak soudí tebe svět: jak lotra s cejchem, který vyhnán z brány a jemuž příkaz dán se nevracet. A za to všecko, za tvrdosti, rány, za ortel morálních a zbožných tet zlý výraz tobě, psanče vymrskaný, zlý výraz nenávisti v zraky sed’. A dobře tak. Nač bíti čelem zemi, nač imitovat dávné Magdaleny a pokorně se kát slz ručejemi? Co pokání je, žal – ať neznáš ani, však soudcům přísným vnitřní svojí ceny ten ukaž pošklebek a pohrdání. 34